Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Texty

17. 3. 2007

Tanach

Tanach obsahuje základní texty judaismu. Židovská tradice dělí knihy Tanachu na 3 skupiny: Tóru, Knihy proroků a Spisy. Slovo Tanach je zkratka vytvořená ze tří počátečních písmen hebrejských názvů pro tyto jednotlivé části (Tora, Neviim, Chtuvim = TaNaCh). Jedná se o soubor knih, které vznikaly v průběhu cca 800 let a tvoří tzv. "psanou tradici" judaismu.

Když rabínská tradice hovoří o bibli, hovoří o jejích 24 knihách. Tradiční židovské dělení biblických knih se totiž liší od verze, kterou známe pod pojmem Starý zákon z tištěné formy křesťanských biblí.

Tóra

Slovo Tóra je odvozeno od  hebrejského slova horaa ("instrukce"). Bůh Židům v Tóře nadělil 613 příkazů (micvot). Tyto příkazy židy provázejí od narození až po smrt. Dotýkají se každodenního židovského života. Existují pojmy "psaná" a "ústní" Tóra.

Psaná TóraÚstní Tóra a tradice

Psanou Tórou (hebrejsky "Tora Šebichtav"), se rozumí ta část učení judaismu, která byla kanonizována - tedy bible, které se hebrejsky říká Tanach. 

Tanach je zkratkou tří hebrejských slov, které představují tři části Starého zákona: 

  1. T - Tóru (knihy Mojžíšovy), 
  2. N - prorocké knihy (Jehošua)
  3. CH - spipy (Žalmy, Přísloví, Píseň písní...)

Ústní tradicí (hebrejsky "Tora Šebeal Pe"), se rozumí rabínské komentáře, které kdy k psané Tóře vznikly.

V dobách do zničení jeruzalémského chrámu Římany v roce 70 n. l. byl přísný zákaz ústní tradici zapisovat. 

Ústní Tórou se většinou myslí ŠAS neboli Šest dílů Mišny a na ní navazující komentář Gemary tvořící text knihy jménem Talmud.

Tora představující nejzákladnější a nejsvatější text judaismu, je dělena na 5 částí (Pět knih Mojžíšových), každá část se dále dělí na tzv. paraši neboli sidry.

První kniha Mojžíšova ("Berešit", "Genesis") obsahuje nejstarší příběhy lidstva (stvoření světa, strom poznání dobra a zla, vyhnání z ráje, potopu a stavbu babylonské věže, výběr praotce Abraháma a jeho příchod do Izraele a smlouvu s Bohem, příběh o Sodomě, zkoušku obětování Jicchaka, Sářin pohřeb a hledání nevěsty pro Jicchaka, Jicchakovy osudy a příběh dvojčat Jákoba a Esava, Jákobův útěk před bratrem, Jákobovy svatby a děti, Jákobův návrat do Izraele, smíření s Esavem, vyvraždění města Šchem, Josefův prodej do otroctví, Jehuda a Tamar, Josefa v Egyptě, Faraonovy sny, Josefovu zkoušku bratrů, smíření bratrů, odchod Jákoba s rodinou do Egypta, Jákobovo stáří, požehnání synům a smrt).

Druhá kniha Mojžíšova ("Šemot", "Exodus") obsahuje příběhy o egyptském zotročení, narození Mošeho a o Božím zjevení se Mošemu v hořícím keři, deset ran, pesachovou oběť, východ z Egypta, faraonovo pronásledování, přechod přes Rákosové moře, dar many, šabat, válku s Amalekem, příchod k hoře Sinaj, desatero, příkaz stavět miškan, hřích zlatého telete a usmíření, stavbu miškanu a jeho zasvěcení.

Třetí kniha Mojžíšova ("Vajikra", "Leviticus") se nazývá také Torat Kohanim, protože obsahuje zejména předpisy o chrámové službě, která byla svěřena potomkům Aharona - kohenům. Dále dále obsahuje soupis o dobrovolných obětech, popis zasvěcení miškanu,  smrt dvou Aharonových synů v souvislosti s vnesením "cizího ohně" do svatyně a pravidla kašrutu, předpisy související s rituální nečistotou způsobenou nemocí "mecora" a výtoky z těla, popis průběhu svátku jom kippur a výčet zakázaných sexuálních vztahů, soupis základních etických pravidel, pravidla truchlení, předpisy pro kněze a výčet svátků, předpisy o šmita  (sedmém roku zemědělského volna), varování o trestu za porušování Božích předpisů a o odhadních cenách.

Čtvrtá kniha Mojžíšova ("Bemidbar", "Numeri") se zabývá počty z Egypta putujících synů Izraele a různými předpisy (zákon o nevěrné ženě, o očistném postupu "Para Aduma", dědické zákony, válečná pravidla), problémy s jídlem na poušti, vysláním průzkumníků do země Izrael a jejich hříchem, trestem čtyřicetiletého putování, Korachovou vzpourou, potvrzením Aharona veleknězem, dávkami kněžím a Levitům, Miriaminou smrtí a Mošeho a Aharonovým hříchem, prorokem Bilámou, jež se neúspěšně snaží proklít židovský národ, Aharonovým vnukem, který odvrací pohromu od židovského národa, o chrámových obětech všedních a svátečních dnío  dvou a půl kmenech žádácích o možnost usídlit se na východním břehu Jordánu a shrnutím veškerého putování.

Pátá kniha Mojžíšova ("Devarim", "Deutoronomium") se nazývá také Mišne Tora, protože obsahuje Mošeho rekapitulaci Tory, kterou před svou smrtí sděluje shromážděným synům Izraele těsně před vstupem do Zaslíbené země.

Knihy proroků

Mezi knihami Tanachu nalezneme 7 velkých a 12 menších prorockých knih. Tento počet ještě však zdaleka neodpovídá skutečnému počtu proroků, kteří v Izraeli žili v době do zničení Šalamounova chrámu. Proroků byly stovky a ještě více bylo jejich proroctví, avšak nám se dochovala jen ta proroctví, jejichž slova byla určena i budoucím generacím.

Samotné proroctví musíme chápat jako formu komunikace mezi Bohem a lidem Izraele. Prorokovým úkolem tedy nebylo předvídat budoucnost, ale sdělit lidem Boží vůli, což znamená, že prorokem se nemohl stát každý. Poslední proroci žili v době pádu Šalamounova chrámu v roce 586 a poté se postupně do čela židovské společnosti dostali rabíni.

Spisy

Chtuvim představují třetí část Tanachu.

  • Tehilim (Žalmy)
  • Mišlej (Přísloví)
  • Ijov (Job)
  • Šir haširim (Píseň písní)
  • Rut 
  • Eicha (Pláč Jeremiášův)
  • Kohelet (Kazatel)
  • Ester
  • Daniel
  • Ezra-Nechamja
  • Divrej hajamim (Kroniky)
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář